To, co vám tu, lidé, hodlám říci

– výjimek zas tolik mezi vámi není –

ať nečte jen ten, kdo má tasemnici!

Jinak jsme v ohledu tom všichni stejní!

Máločeho toužíme se zbavit

Věcí vzdáváme se tuze neradi.

Nemá smyslu o tomhle se bavit.

Člověk se však jedním prozradí.

To když hovno začne v břiše tlačit

Rádi se ho, pravda, zbavíme!

Když to nejde – nutí nás to k pláči

Jako psi tak někdy zkusíme.

Když však opustí nás naše hovno milé

Málokomu proň se zasteskne.

Kalhoty zas zapnem – v plné síle

V duši čisto, srdce zaplesne.

Ještě jednu má však hovno přednost:

dozajista je to jediné,

co necháme-li ležet, tak i přesto

Nám zůstane – i když se ho zbavíme!

Moudrost si v tom najdeme

Já to řeknu rovnou:

Když o hovno přijdeme,

zůstane nám hovno!